Jeho pozice není jednoduchá. Na tom se spolu shodnou fotbaloví odborníci, trenéři, hráči, ale i fanoušci nebo vyznavači úplně jiné záliby než je hra na zeleném pažitu. Zdeněk Křížek však úděl brankářské dvojky snáší velice dobře. „Pavlu Kučerovi se daří a není tak důvod nic měnit,“ říká čtyřiadvacetiletý rodák z jihu Čech, který si roli prvního brankáře týmu už také vyzkoušel.
Narodil se ve Strakonicích a v místním fotbalovém oddíle se také začal učit brankářskému řemeslu. A od ruky mu to šlo hezky. Talentovaný brankář neunikl ani okům reprezentačních trenérů. Zdeněk Křížek si v mládežnických kategoriích od U15 až do U20 dokonce připsal za národní výběry 10 startů.
Od roku 2001 strážil s výjimkou sezony 2004/2005, kdy si odskočil do Tatranu Prachatice, branku českobudějovické rezervy a čekal na svou šanci v A-týmu. Ta přišla v zimní přestávce loňské sezony, když dosavadní jednička Miroslav Filipko vyslyšel vábení řecké Soluně. Na testování se pak v Dynamu sice vystřídala řada brankářů, ale důvěru nakonec dostal trpělivý a skromný muž.
Trenér František Cipro ukázal na Zdeňka Křížka. Ten tak do jarní části minulého ročníku vstupoval jako gólman číslo jedna, který však dosud na svém kontě neměl ani jediný start v nejvyšší soutěži. S danou šancí se však strakonický odchovanec popasoval dobře a ve třinácti zápasech odváděl spolehlivé výkony. Záda mu kryl ze Sparty zapůjčený Zoltán Miski.
Před novou sezonou se ale vedení klubu rozhodlo přivést zkušeného brankáře. Na jih Čech přišel z Mladé Boleslavi Pavel Kučera a post brankářské jedničky zaujal právě místo Křížka. Čtyřiadvacetiletý gólman ale vůči svému kolegovi žádnou zášť necítí. „Pavel je určitě pro mě velká konkurence, ale vycházíme spolu dobře,“ potvrzuje Zdeněk Křížek.
Díky jeho povaze s ním ale jen těžko někdo může válčit na ostří nože. Jeho příjmení je od jeho charakteristiky na míle vzdálené. Málokdy se s někým totiž dostane „do křížku“. Zdobí jej skromnost a pro fotbalistu velice potřebný týmový duch.
Proto mu ani nevadí, že si v prozatímní sezoně zachytal pouze v pohárových zápasech. „Bohužel chytat vždy může jen jeden,“ připomíná známé a otřepané pravidlo. Zároveň ale také jasně dané. „Hráčů může být v poli deset, ale gólmani to mají složitější,“ doplňuje. Svoji současnou pozici plně respektuje a je s ní srovnaný. „V bráně začal Pavel Kučera, daří se mu, podává dobré výkony a proto není žádný důvod něco měnit,“ říká smířlivě.
Nějakou nabubřelost u něj opravdu nehledejte. „Hlavní je prospěch týmu a pro něj Pavel odvádí dobrou práci,“ podotýká Zdeněk Křížek. Spolu fungují jako dobrý tandem. „Na tréninku se spolu bavíme hodně o tom, co jsme oba dělali dobře a co špatně,“ pochvaluje si sympatický brankář vzájemnou spolupráci s třiatřicetiletým parťákem. A jaké vidí u svého kolegy hlavní přednosti? „Myslím si, že má výborný reflex a je dobrý v chytání na čáře,“ vyjádřil Pavlu Kučerovi poklonu muž stojící mírně v jeho stínu, ale pro mužstvo rozhodně neméně důležitý.
Dále v našem „Brankářském speciálu“ čtěte:
1. díl: Očima Pavla Kučery zde
2. díl: Očima Martina Vozábala zde
3. díl: Očima Pavola Švantnera zde
