„Už jsou to tři roky, co funguje naše akademie. Tedy včetně přípravek. Množství aktivit, způsoby, kterými pracujeme, přesahy, které naše práce dětem a do rodin přináší, jsou na naše poměry nadstandardní. Tento článek je v letošní sezóně úvodním z řady, kterým budeme o tom, co, proč a jak se u nás v přípravkách děje, informovat,“ říká ve velkém rozhovoru šéftrenér přípravek Rostislav Helštýn. Pro první ze seriálu článků se nabízí srovnání, možná lépe bilancování nad uplynulými třemi roky.

Jak vypadá filozofie, kterou se ubíráte?
Svou prací v přípravkách sledujeme dlouhodobé cíle. Ne aktuální výsledky. Jdeme cestou koncepční práce, kde se každý s filozofií ztotožní a ví, co a jak má dělat a dělá to. Každý věk dětí má své přirozené specifické potřeby a respektovat je a vycházet z těchto potřeb, je doslova povinnost každého trenéra nebo učitele. Věk přípravek je mimo jiné o samostatnosti, sebevědomí, individuálním herním výkonu, kvalitě jednotlivých individuálních herních dovedností. Požadavků na trenéry, aby věděli, co a jak trénovat, není málo a je nutné se vzdělávat. Prostředkem je nám naše tzv. Interní klubové vzdělávání. Věk přípravek je také věkem, kdy jsou děti na kvalitě dospělých autorit závislé, proto spolupráce s rodiči pro nás není jen moderním heslem. Za přípravky mohu říct, že tato sezóna je pro nás, po třech letech stabilizací a příprav, první načisto.

Jakou formou pracuje trenérský tým?
Tým trenérů, který se učí kooperovat na základě společných, společně vykomunikovaných principů a pravidel, se nám za tři roky stabilizoval. Abychom mohli začít s nutnými změnami ve způsobech vedení tréninků, museli jsme nejprve dát dohromady skupinu lidí, která je ochotna jít společným směrem a svoje postojové i trenérské stereotypy měnit ne z příkazu „shora“, ale z pochopení podstaty. Až teprve ve chvíli, kdy jsou trenéři ochotni konstruktivně přijímat zpětnou vazbu, můžeme efektivně zpětnou vazbu k tréninkovým procesům nabalovat. K pochopení a ztotožnění jdeme cestou interního vzdělávání trenérů. S trochou nadsázky tři roky neděláme nic jiného, než se společně učíme a stavíme základy. Letošní rok můžeme věnovat intenzivní, konstruktivní, vzájemné zpětné vazbě. Postupně chceme v Dynamu vytvářet konkurenční prostředí i trenérům, dveře otevřené má každý, kdo má zájem v duchu principů, o kterých mluvím, pracovat.

Přiblížil byste tréninkový proces v přípravkách?
Tři roky zpátky neměl tréninkový proces jednotnou podobu, principy a zásady. Dnes má náš tréninkový proces podklad v Metodice výchovy přípravek. Metodika se skládá z několika částí, které na sebe navazují. Jedna část podmiňuje druhou a vše vychází z možností a potřeb, které v daném věku děti mají. Máme definovaný obsah tréninku v jednotlivých kategoriích i způsoby, jakými v jednotlivých kategoriích s dětmi pracujeme. Výsledek, za jakým jdeme v podobě toho, jak má osobnost hráče na koncích U7, U9, U11 vypadat, potom staví základ, z něhož vychází práce a požadavky v žákovských kategoriích. V jednom z dalších dílů se o principech našeho tréninkového procesu rozepíšu více. V kostce řečeno, v tréninku jdeme, respektive učíme se jít, cestou přirozenosti, tzn. cestou rozvoje individuálního herního výkonu přes individuální přístup ke každému jinak. Očima zvenku – stereotypy v herním chování a herní projevy jednotlivých kategorií Dynama mají postupně více a více společných rysů.

Co obnáší dynamácká pohybová školička a předpřípravka
Velké množství úsilí a energie věnujeme naší předpřípravce, kde pracujeme s dětmi ve věku od tří do šesti let. Nejmladší děti (U6), pod vedením dynamáckých trenérů, si hrají a cvičí spolu se svými rodiči, starší děti (U7) s podobným obsahem, už samy. Rozhodně není kam spěchat, cílit děti příliš brzy na výkon nebo na výsledky, je doslova zlo páchané na dětech. Všestranná pohybová průprava, hra, emoce, vztah k pohybu a vše v bezpečí a spolu s rodiči, to je v Dynamu jednoduchý motiv obsahu práce s dětmi ve věku tři až šest let. Tento model, který jsme s kolegy založili před lety v Třebíči, získává více a více příznivců a jsem si jistý, že jej do budoucna přebere většina klubů i sportů.

Jak funguje spolupráce s partnerskými kluby?
Snažíme se často velmi negativní pověst Dynama v očích okolí otáčet. V oslovování a komunikaci s okolními kluby nejdeme standardní cestou, kdy si kluby z pozice silnějšího berou, koho chtějí, a nazývají to spoluprací. Druhým rokem budujeme tzv. spolupráci s partnerskými kluby, která má svá pravidla, role, přínosy a profity pro všechny zúčastněné. V současné chvíli je mezi partnerskými kluby patnáct klubů z regionu, se kterými jsme v pravidelném kontaktu, a kde společně plánujeme řadu, pro menší kluby přínosných aktivit a akcí.

Spolupráce probíhá také s rodinou i rodiči, že?
Před třemi lety v podstatě neexistovala. Dnes máme jasně dané, pro každého trenéra téměř povinné postupy, jak s rodiči komunikovat a spolupracovat. Pohybujeme se v prostředí, ve kterém je výchova postavena na hledání chyb a kritice, zároveň dětem život nesmyslně ulehčujeme děláním všeho za ně a do toho chceme, aby z dětí rostli tvořiví, samostatně se rozhodující lidé, kteří mají motivaci a umí se s životem poprat. Vše, co jako dospělí, ať už rodiče, učitelé nebo trenéři do dětí „zaséváme“, také v podobě jejich chování, postojů, aktivity a dovedností sklízíme. Spolupráce s rodiči je v našich přípravkách jedna z priorit a má několik rovin, o kterých budeme informovat v dalších článcích, které budeme této součásti naší práce samostatně věnovat. I zde bouráme řadu mýtů a předsudků a chci touto cestou rodičům velmi poděkovat. Děkuji a přeji si, abychom i v další sezóně měli podobnou ochotu si naslouchat a diskutovat jako doposud.

Podobně je tomu i u mateřských a základních škol?
Během roku se nedílnou součástí naší práce stala spolupráce s mateřskými školami. Hlavní osobou zodpovědnou za spolupráci je naše neúnavná trenérka Anička Matějková. Pravidelně navštěvujeme mateřinky a pro děti ve věku od tří do šesti let organizujeme pohybové hry. Tato iniciativa má více rovin. Jednak přispíváme obecně všem dětem, které mají zájem k motivaci se hýbat a vytvářet si kladný vztah k pohybu a zároveň děti, které mají zájem, zveme na odpolední „tréninky“ v rámci našich nejmladších kategorií, kde si v duchu výše popsaných principů, s dětmi hrajeme a rozvíjíme jejich všeobecný pohybový základ. Ředitelé a učitelé mateřských škol naše aktivity hodnotí velice pozitivně, také jim budeme věnovat jeden z řady následujících článků. Od letošního září startujeme podobnou činnost i pro první stupně ZŠ, i když ne v takovém množství jako směrem k MŠ.

Co byste dodal na závěr?
Vše, o čem informuji, se reálně děje a postupně se s kolegy učíme umět naši práci lépe a lépe. Za strukturu a obsah výše zmíněného za poslední tři roky vědomě nesu a spolu s trenéry neseme plnou zodpovědnost. V letošní sezóně se budeme zaměřovat zejména na zdokonalování všeho zmíněného.

Hodnocení sportovního ředitele Akademie Petra Benáta:

„Z mého pohledu jsme v přípravkových kategoriích zaznamenali v posledních třech letech výrazný posun. Rozšířili jsme personální složení trenérů Akademie, kterým jsme se snažili oproti předchozím sezónám vylepšit i jejich platové ohodnocení, samozřejmě v závislosti na dosažené trenérské kvalifikaci. Nároky na jejich práci s dětmi jsou tak logicky vyšší, způsob a metody naší výchovy kvalitnější a všichni věříme, že nám výše zmíněné přinese v blízké budoucnosti individuálně a pohybově připravenější hráče. Osobně velice kvituji úzkou spolupráci s mateřskými školami, ve kterých se snažíme prostřednictvím ukázkových hodin podporovat pohybovou kulturu nejmenších dětí. Za neméně důležité také považuji i užší spolupráce s partnerskými kluby z regionu a vzdělávací semináře nejen pro trenéry, nýbrž i rodiče. Všichni si moc dobře uvědomujeme, že i přes velký posun, který se nám se nám zde v průběhu tří let podařil, je před námi spousta práce.“

Pohled z venku

Jan Větrovský - trenér přípravek FC Táborsko
„Během šesti let, kdy jsem vedl ročník, 2010 jsme se poměrně velmi často potkávali formou přátelských utkání či turnajů s týmem budějovického Dynama. Zajímal jsem se tedy primárně o svůj ročník, ale minimální přehled jsem se snažil udržet i o ostatních mládežnických kategoriích. Za sebe mohu zhodnotit, že u ročníku 2010 došlo v posledních třech letech k nezpochybnitelnému sportovnímu zlepšení. Ocenil bych především vedení dětí tvořit i za cenu z toho pramenících chyb, bez uchylování se k lacinému zjednodušování. Pozoroval jsem rovněž sjednocování principů a způsobů, jakými jsou jednotlivé kategorie Dynama vedeny. Jako mimořádně pozitivní fakt pak vnímám především prostředí, ve kterém vzájemná utkání v uplynulých třech letech probíhala. Atmosféra ze všech stran (rodiče, hráči, trenéři) mi vždy připadala přátelská, nicméně se zachováním zdravé sportovní soutěživosti."