V březnu mu bude čtyřiatřicet let. Na jihu Čech byl rok a byl to jeho první fotbalový rok bez rodiny. Manželka a dvě dcery mu však natolik chyběly, že musel angažmá v Dynamu ukončit. Kapitán A-týmu Ondřej Herzán zřejmě ukončil kariéru, rodina je pro něj na prvním místě. Tichý lídr černobílým pomohl zpět do první ligy a i v ní k osmnácti bodům v podzimní části.

Co vás vedlo ke konci angažmá v Českých Budějovicích?
Hlavním důvodem je, že mi v Budějovicích chybí rodina, která zůstala v Pardubicích. My jsme na sebe byli zvyklí, když jsem přestoupil, rodina šla vždy se mnou. Teď to ale nevyšlo, protože v Pardubicích už byly trošku zapuštěné kořeny. Rodina byla hlavním důvodem, ale byly k tomu i nějaké vedlejší.

Ondřej Herzán přivádí jako kapitán Dynamo na hřiště

Které byly ty vedlejší důvody konce?
Z Itálie jsem se vrátil s touhou zkusit si to ve velkém fotbale. Poslední dva roky v Itálii jsem byl ve třetí lize a říkal jsem si, jaké by asi bylo porovnání s klukama, kteří zůstali v naší lize. Neměl jsem žádné nabídky, tak jsem zůstal v divizních Živanicích. Pořád jsem ale cítil, že by to šlo a mohlo vyjít. Když přišla nabídka z Budějovic, tak jsem z ní byl nadšený. Dynamo hrálo o postup, což mě lákalo, a domluvili jsme se, že se pokusím přispět k postupu. Když se to povedlo, tak mě lákalo si ligu vyzkoušet. Měli jsme interní domluvu, že si každý půlrok sedneme a zhodnotíme, jak jsem spokojený já a jak vedení se mnou. A teď už jsem nechtěl, abych byl na konec kariéry někde navíc. Z tohoto důvod jsme se takhle domluvili. Ale na rok v Dynamu budu vzpomínat vyloženě pozitivně.

Vy osobně jste tedy cítil, že už na úroveň první ligy nestačíte?
To ne. Ještě dnes (rozhovor vznikal ve čtvrtek, pozn. autora) jsem měl debatu s trenérem, který mě ubezpečoval, že jsem platný, že se mnou počítal a že na to mám. Ale já jsem na sebe vždycky byl náročný a možná jsem od sebe čekal víc. Ale asi bych se dokázal ještě udržet na úrovni, abych mohl ligu hrát. Vždy jsem měl cíle, které mě hnaly dál. Teď jsem si splnil, co jsem si předsevzal. A rodina je momentálně na prvním místě, tím pádem se vrátím domů.

Zkoušeli vás přemlouvat Martin Vozábal nebo Luboš Urban?
Zkoušeli. Trenér mi dokonce nabízel, že počká třeba do ledna, jak se rozhodnu. Ale já nejsem typ, který by střílel od boku. Mé rozhodnutí je dobře uvážené a myslím si, že rozhodnutí je konečné.

Pro vás je to tedy definitivní konec kariéry?
Možná, že už to bude konec kariéry. O žádném pokračování momentálně nepřemýšlím.

Kdyby vás po konci v Dynamu oslovil některý prvoligový klub nebo celek z nižších soutěží, uvažoval byste o té nabídce?
Ne. Já jsem byl v Dynamu opravdu hodně spokojený. Parta tady byla výborná a i výsledky, kterých jsme dosáhli, byly na hranici možností. Nedovedu si představit, že by mě někdo přesvědčil, že bych ještě někde hrál. Když bych chtěl pokračovat, tak zůstanu v Budějovicích.

Martin Vozábal o působení Ondřeje Herzána v Dynamu:
„Když k nám v zimě přicházel, tak říkal, že přichází sám bez rodiny. A že sám neví, jestli to půjde a zda to bude fungovat. Řekli jsme si, že se každý půlrok sedneme a že si řekneme, jak to je. V létě jsme mu řekli, že o něj dále stojíme a Ondra také chtěl hrát ligu. Teď po podzimu přišel a poprosil mne, zda by mohl vzhledem k rodině své působení v Dynamu ukončit. Sám neví, jestli bude ve fotbale pokračovat, teď chce být hlavně se svojí rodinou.“

Ani amatérsky nebudete pokračovat?
To je možné, že mi fotbal bude chybět a budu si chodit zahrát o víkendech. Ale to momentálně neřeším.

Co plánujete dál? Je ve hře trenérská nebo manažerská činnost?
Udělal jsem si trenérskou licenci B s tím, že bych viděl, jestli by mě to naplňovalo a bylo to reálné. Nyní mám však v hlavě jiný projekt, který by byl sportu blízko.

Můžete být konkrétnější?
Chceme s kamarádem, který se dříve staral o mé finance, rozjet servis pro hráče. Poznal jsem to sám, když jsem byl v cizině a vydělával solidní peníze, ale pořádně nevěděl, co s nimi, jak je zhodnotit. Zkrátka chceme hráčům pomáhat se všemi náležitosti ohledně peněz. Mně osobně tohle hrozně chybělo, tudíž věřím, že to fotbalisté ocení.

Když byste chtěl trénovat, tak by vznikl stejný problém, kvůli kterému jste skončil aktivní kariéru, ne?
Tak, jak bych si trenéřinu představoval já, je ještě o padesát procent časově náročnější než hráčská kariéra. Aktuálně na to nemyslím, ale třeba někdy v budoucnu se k tomu budu chtít vrátit.

Předpokládám, že vaše rozhodnutí o konci nebylo ze dne na den. Kdy jste tedy věděl, že už pokračovat nebudete?
Jak se podzim blížil ke konci, tak už jsem to vnitřně cítil. Nechci svalovat mé rozhodnutí na rodinu. Naopak, doma mi říkaly, ať hraji a alespoň dodržím smlouvu. Ale manželka je doma sama s dvěma dětmi, které mají nějaké koníčky. Jedna je třeba nemocná, druhá tudíž nemůže jet na svůj koníček, protože jí tam nemá, kdo odvést. A já jsem v Budějovicích sám na bytě a nemám co dělat. To mě mrzí a štve, proto jsem se rozhodl, že se vrátím. A rozhodl jsem se sám!

Jak se vám nastupovalo na závěrečnou čtvrthodinku vašeho zřejmě posledního ligového zápasu s Teplicemi?
Když jsem šel na hřiště, tak jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Naopak jsem se snažil si zápasy co nejvíce užívat. Chtěl jsem, aby se nám povedlo uhrát alespoň osmnáct bodů, abych neodcházel z potápějící se lodi, navíc jako kapitán (usmívá se). Základ je dobrý a věřím tomu, že se Dynamo zachrání a klub bude šlapat.

Když si vybavíte rok pod Černou věží, na co budete vzpomínat?

Martin Vozábal o konci Ondřeje Herzána v Dynamu:
„Nám nezbývá, než mu za jeho služby maximálně poděkovat. Musím říct, že on byl v kabině "Number one". O tom svědčí i to, že v lednu přišel a na začátku jarní části ho po měsíci hráči vybrali za kapitána. Zažil jsem hodně hráčů, ale on byl profík se vším všudy. V kabině byl velmi oblíbený a vždy s ním byla radost pracovat. Nikdy se mu nemuselo nic říkat dvakrát a bylo na něj stoprocentní spolehnutí. Jak loni ve druhé lize, tak letos v první lize, nám moc pomáhal a ještě jednou mu za všechno moc děkuji.“
Nejvíc mi v paměti zůstane postup do první ligy. Avšak i parta kluků v kabině byla výborná. Jen dvakrát mě přibrzdila svalová zranění, ale to k fotbalu rovněž patří. Celkově budu vzpomínat jen v dobrém. Klukům budu přát dál a určitě se na ně přijedu někdy podívat.

Povedlo se vám někdy před tím postoupit?
Ano, několikrát. Ve Spezii jsme postoupili dva roky po sobě, a když se to třetí rok nepovedlo, tak to bylo velké zklamání a odnesla to většina hráčů včetně mě. Ale všude, kde jsem hrál, tak byly vždy vysoké cíle. Pro hráče je vždycky lepší, když je o co hrát.

Co řekli vašemu konci spoluhráči v kabině?
Oni to dnes (ve čtvrtek) ještě nevědí. Ale vrátit už to nepůjde. Takový je fotbalový život a oni to určitě pochopí, jelikož to sami znají.

Rodina musela tuto zprávu přijmout pozitivně, ne?
Holky byly rády a už mě uháněly, abych přijel co nejdříve. I když ta starší ráda jezdila na zápasy a sledovala utkání Dynama. Proto jsem rád, že ke sportu trošku přičichly.

A nyní jste jim připravil pěkný předčasný vánoční dárek.
To máte pravdu (směje se). Když jsem se bavil s Martinem Vozábalem, tak mi řekl, že to chápe, že on také skončil z rodinných důvodů angažmá ve Zlíně. Proto mě ani nezkoušel nijak přemlouvat, stejně by to nemělo cenu.

Kádr Dynama opouštějí Hora, Brunclík, Koreš a Vošahlík (5.12.2014)

Vzhledem k velkému počtu hostování bylo jasné, že po skončení podzimní části sezony dojde k výrazným změnám v kádru Dynama. Ty první přicházejí již nyní, týden po posledním ligovém zápase. Své působení v Dynamu totiž končí hned čtveřice hráčů - Jakub Hora, David Brunclík, Štěpán Koreš a Jan Vošahlík!