Stanley, na jihu Čech jsi už několik týdnů. Jak toto období zatím hodnotíš?
Bylo to několik opravdu skvělých týdnů. Musím poděkovat realizačnímu týmu i spoluhráčům, kteří mi pomohli se hodně rychle zabydlet. Tvrdě pracuji na tom, abych se stále lépe přizpůsoboval hernímu stylu týmu i pokynům trenéra.
V týmu máš několik spoluhráčů ze stejné země. Jsi za to rád?
Ano, samozřejmě mi to pomáhá. Když máte v týmu krajany, adaptace je jednodušší. Ale upřímně, celý tým mě přijal velmi dobře. S mnoha kluky jsme si lidsky sedli, což je důležité, protože dobré vztahy mimo hřiště se většinou projeví i na něm.
Pověz nám něco o svých fotbalových začátcích.
Měl jsem velmi skromné začátky. Pocházím z města, kde si lidé nemysleli, že fotbal může být skutečnou kariérou. Díky Bohu jsem ale na sobě mohl hodně pracovat. Fotbal miluji odmalička. Začínal jsem jako malý kluk, kdy jsme si jen tak hráli s kamarády na ulici. Moje vášeň pro hru rychle rostla. Velkou roli sehrál můj táta, který mě k fotbalu přivedl, podporoval mě a motivoval pokračovat. Později jsem nastoupil do místních mládežnických týmů, kde jsem se několik let učil fotbalovým základům a pravidelně trénoval. Pak jsem poznal svého manažera a zbytek už je historie.
Poté ses přesunul do Evropy. Jak k tomu došlo?
Přesun do Evropy byl velký krok v mém životě. Po dobrých výkonech doma si mě všimlo několik skautů a evropských klubů. Můj manažer a agent mi pomohli navázat kontakty. Bylo to těžké rozhodnutí, protože to znamenalo opustit rodinu i prostředí, na které jsem byl zvyklý. Zároveň to ale byla velká příležitost růst jako hráč i jako člověk. Evropský fotbal je velmi profesionální a konkurence je obrovská, takže to byl důležitý krok v mém rozvoji. Jsem za tu příležitost vděčný a každý den se snažím ji maximálně využít.
Je fotbal v Africe a v Evropě hodně odlišný? Kde vidíš největší rozdíly?
Ano, rozdíly tam určitě jsou. V Africe je fotbal hodně fyzický a založený na individuálních dovednostech, kreativitě a přirozeném talentu. V Evropě je hra více organizovaná a taktická. Klade se velký důraz na disciplínu, postavení hráčů a týmovou organizaci. Přizpůsobování se těmto rozdílům je pro mě velká zkušenost. Myslím si, že spojení africké kreativity s evropskou taktickou disciplínou mi pomůže se jako hráč výrazně zlepšit.
Jak ses cítil, když ses dozvěděl o zájmu Dynama? Neváhal jsi?
Upřímně to pro mě bylo velké překvapení. Když jsem se o zájmu Dynama dozvěděl, byl jsem nadšený a hrdý, protože jde o velký klub s bohatou historií. Moc jsem neváhal, protože věřím svým agentům a manažerům. Samozřejmě jsem o tom přemýšlel a modlil se, ale uvnitř jsem cítil klid, jako by to byl správný krok pro mou kariéru. Přestup do Dynama je pro mě skvělá příležitost dál se rozvíjet, posouvat se a pracovat na sobě na vyšší úrovni.
Máš už za sebou take první branku v našem dresu, zařídil jsi vítězství proti béčku Slavie. Dáváš góly hlavou často?
Často úplně ne, ale už jsem pár gólů hlavou dal.
Jaké emoce jsi prožíval po zápase? Tvá první trefa za Dynamo a k tomu tři body.
Byl to úžasný pocit. Dát první gól za náš tým pro mě bylo velmi speciální, a o to lepší, že jsme zápas vyhráli. Měl jsem velkou radost a byl jsem hrdý, protože je vždy důležité pomoci týmu. Nejdůležitější ale bylo vítězství. Tým tvrdě pracoval a jsem rád, že jsem mohl přispět. Doufám, že je to první z mnoha gólů za tento klub.
Jsi typický hrotový útočník, nebo můžeš hrát i na křídle?
Přirozeně hraji na levém nebo pravém křídle, ale dokážu nastoupit i na hrotu. Nemám problém hrát na jakékoli pozici, pokud tím pomohu týmu k vítězství. Vždy ze sebe vydám maximum.
Cestou do Vlašimi jsem si všiml, že hodně sleduješ highlighty Cristiana Ronalda. Pomáhá ti to?
Jo, sleduji jeho videa celkem často. Ale nejen jeho, rád se dívám take na klipy Kyliana Mbappého a Marcuse Rashforda. Myslím, že to pomáhá, protože se u toho můžete naučit spoustu věcí od skvělých hráčů, jejich pohyb, zakončení, mentalitu. CR7 byl vždy jedním z hráčů, které obdivuji. Opravdu se mi líbí jeho pracovní nasazení a způsob, jakým se snaží zlepšovat se.
Vybral sis tedy číslo 7 u nás podle něho?
Ano, částečně také. Je to ikonické číslo a když ho nosím, motivuje mě to pracovat tvrději a podávat dobré výkony na hřišti.
S jakými cíli jsi přišel do Českých Budějovic?
Mým hlavním cílem je co nejvíce pomoci týmu a mít pozitivní přínos na hřišti. Chci se neustále zlepšovat v tréninku, dávat góly a připravovat šance spoluhráčům. Zároveň se chci dál rozvíjet jako hráč, přizpůsobit se stylu ligy a pomoci klubu k úspěchům. Každý zápas je příležitost ukázat, co ve mně je, a na to se soustředím.
V posledním klání jsme neuspěli proti Žižkovu. Jak se za tím zpětně ohlížíš?
Je to pro nás samozřejmě zklamání. Myslím, že jsme měli v zápase dobré momenty a vytvořili si nějaké šance. Nevzali jsme na sebe ale dostatečnou zodpovědnost a možná jsme v klíčových momentech nebyli tolik koncetrovaní, což nakonec rozhodlo. Kdybych na začátku svou příležitost proměnil, utkání se mohlo vyvíjet jinak. Beru za svou chybu plnou zodpovědnot, štve mě to. Musíme se ale soustředit na věci, které můžeme ovlivnit, poučit se z nich a vrátit se silnější v dalších zápasech.
