Řadu let hájil branku Dynama v první a druhé nejvyšší soutěži, po konci kariéry se Zdeněk Křížek dostal v českobudějovickém klubu do nové pozice. Dva roky se staral o rozkvět brankářů v akademii, od startu nové sezony FORTUNA:LIGY pomáhá také A týmu, kde pracuje jako trenér gólmanů. O situaci v tomto segmentu Dynama se dnes 39letý bývalý mládežnický reprezentant rozpovídal v Dynamáku. Rozhovor si ale nově můžete přečíst také zde na webu.

Před startem sezony vám byla v Dynamu svěřena nová role. Stále pokračujete u akademie, zároveň jste novým koučem brankářů u A týmu. Jak se zatím cítíte?
V nové roli se cítím dobře, práce mě naplňuje. Po dvou letech, co jsem (po konci kariéry) strávil v akademii u mládeže, což si samozřejmě hodně chválím, jsem přesně takhle chtěl začít a projít si třemi kategoriemi od dorostu přes juniorku až k áčku. Za tohle jsme velmi rád, byl tam výborný kolektiv trenérů. Za tu šanci být v akademii bych chtěl zpětně poděkovat. Je skvělé, že po 16 letech, co jsem byl v Dynamu jako brankář, jsem se mohl vrátit k tomu prvnímu týmu a zase naskočit do toho herního kolotoče.

Splnil tento krok, tedy návrat do ligového kolotoče, vaše očekávání?
Jsme za to moc rád, byl to vždycky můj sen dělat trenéra gólmanů v ligovém týmu. Je to samozřejmě obrovská zodpovědnost, snažím se předávat svoje načerpané zkušenosti. Mám tady mladé gólmany, Davida Šípoše, což je kluk, kterého Dynamo koupilo a je náš. Dále ještě Janáčka a Matěje Luksche, což jsou odchovanci Dynama. Už když jsem byl v akademii, tak jsem měl sen, že jednou v áčku budu mít kluky odchovance a budu s nimi moct pracovat. V tomhle směru jsme tedy moc spokojený a takhle jsem si to představoval. Chtěl jsem jim dát šanci a zatím naplňují očekávání. Bylo důležité, aby si získali důvěru spoluhráčů a trenérů. Na všem teď pracujeme a myslím, že mají velkou perspektivu. Podobně jako řada skvělých dalších brankářů, které jsem měl možnost vést v akademii. I oni mají před sebou velkou budoucnost.

Působíte u akademie stále? I když vám přibylo k povinnostem áčko?
Samozřejmě priorita je A tým. Je to časově velmi náročný, ale aspoň jednou týdně chci být v akademii a mít tréninky s dorostem nebo juniorkou. To se zatím daří, vždycky v úterý dopoledne se snažím být na složišti u akademie a vybrat si tam gólmany, se kterými budu pracovat. Do akademie přišli dva trenéři gólmanů, kteří s kluky pracují, takže to rozebíráme, voláme si a nějakým způsobem vše konzultujeme. Samozřejmě už není tolik času, prioritou je A tým, který dá hodně zabrat.

Před startem sezony jsme se bavili, že do Českých Budějovic navíc dojíždíte. To musí být časově opravdu hodně náročné.
Cesta mi zhruba zabere hodinku a deset, někdy patnáct minut. Ale mě jízda autem nevadí, přemýšlím během ní o tréninku nebo o tom, jaký zápas nás čeká. Nějakým způsobem si mapuji, co bych chtěl gólmanům říct následující den. Člověk si jednoduše pohrává s myšlenkami. Je pravda, že jsem každý den na cestě 180 kilometrů, ale už jsme zvyklý.

Například ten, ve kterém máte program nejnabitější.
Na akademii i áčko mám vyhraněný úterek. Vstanu v 5:50 a před 7:00 vyjíždím, abych byl tak nějak v 8:00 v Budějovicích. Dopoledne mám trénink v akademii, pak se přesunu kolem 12:30 na Dynamo a tam máme odpoledne trénink. Trenéři máme vždycky sraz o něco dřív. Když je klasický den bez akademie, tak máme sraz v 8:00 a kluci chodí na 9:00. Já se tam snažím být dříve, abych si ještě stihl sednout k počítači. Když se cítím unavený, tak si jdu zacvičit do posilovny, to člověka nakopne. Když máme dva tréninky, tak se domů vracím kolem 19:00 večer, když je jeden, tak jsem doma zhruba v 15:30. Teď se mi narodila dcerka, tak se snažím co nejvíce času trávit i s rodinou. Ale cestovat se musí.

Jak jste zatím spokojený se situací brankářů v Dynamu? Jak v áčku, tak akademii.
Já jsem týmu věřil. Přišel jsem tam po Patrikovi Macejovi, který tady dělal trenéra gólmanům. Když jsem byl v akademii, tak jsem jeho práci samozřejmě sledoval a měl jsem na ni už tehdy svůj vlastní názor. Chci tady mít hlavně mladé gólmany. A jsme přesvědčený, že kluci už svoji kvalitu ukázali, ale ukáží, že mají ještě na mnohem víc. Martin Janáček si teď odbyl premiéru v lize, David Šípoš nastupoval jako mladý gólman ve slovenské lize a má zkušenosti. A třetí gólman Matěj Luksch byl rok v Liptovském Mikuláši, postoupil do první ligy a na Slovensku si odbyl ligovou premiéru. Takže klukům určitě věřím. Máme na kluky v lize vysoké požadavky, musíme hodně pracovat.

Dynamo má v A týmu tři brankáře, chytat ale vždy může jen jeden. Pomáháte s rozhodováním, kdo půjde o víkendu do brány, i vy?
Trenér Weber se mě vždycky zeptá, já mu řeknu svůj názor, ale víceméně je to tak, že to rozhodne on. Já mu ukážu svůj pohled, ale konečné rozhodnutí je na hlavním trenérovi.

Když nedostane šanci jeden, dostane ji druhý. Jak to mají kluci s konkurencí v bráně? Je zdravá? Podporují se? Nebo naopak jeden druhému nepřejí?
Je to věc, kterou hodně sleduji. Zakládám si na tom, aby gólmani mezi sebou měli dobrý vztah. Konkurence samozřejmě musí být, každý chce chytat. Ale brána je jedna. Kdyby si měli kluci navzájem házet klacky pod nohy, tak bych zasáhl. Panují tu ale dobré vztahy. Ještě jsem nezaznamenal problém. Je důležité, aby se dařilo všem třem, aby se všichni nakopávali a tlačili dopředu.

Co vy osobně a návrat do ligy. Je to úplně jiné, než když jste byl aktivním hráčem?
Je to úplně jiné. Na lavičce jsme nervóznější než na hřišti. Na hřišti jsem byl koncentrovaný sám na sebe, ale takhle jsem nervózní za kluky. Strašně to klukům přeji a držím jim práce. Nejen gólmanům, ale celému týmu. Vidím tam kvalitu celému týmu a moc bych si přál, aby se jim to na hřišti vrátilo a byli odměněni.