Máte za sebou po boku Františka Straky první trénink, jak to hodnotíte?
Hráče znám z hlediště, člověk je ale samozřejmě pozná víc v kabině a na hřišti. Jsem rád, že první trénink byl takový poznávací. Poznal jsem kluky, kteří jsou fotbalově hladoví, chtějí se zlepšovat a chtějí uspět. To je základ, který tady je. Trenér je také energický a zatím to dobře funguje.
Do Budějovic se vracíte po dlouhé době, dýchla na vás nostalgie?
Samozřejmě. Hrával jsem tu, když tu ještě bylo staré hřiště. Poté jsem tu dělal asistenta trenéra, trenéra B-týmu a jeden čas i sportovního ředitele. Jak říkáte, je to nostalgie. Vybudovalo se tady toho spoustu, zázemí je skvělé. Všechno je tu na vysoké úrovni.
Vzpomínáte na ty časy dobře?
Ano, vzpomínám na to výborně. Parta tu byla jak hráčská, tak trenérská, skvělá. S kolegy jsme tady tenkrát vytvořili tým, který fungoval. Jak lidsky, tak sportovně.
Jste českobudějovickým rodákem, dostáváte se sem pravidelně, nebo vám to časově moc nevycházelo?
Bydlím tady. Mám tady rodinu a děti. V Nových Hradech mám navíc maminku, za kterou jezdím. Bydlím tady a spíš sem jezdil do Prahy a celkově po republice. Hodně času jsem trávil také v cizině, kde jsem bydlel i natrvalo, takže na jih Čech jsem se vždycky vracel moc rád.
Nyní přicházíte k trenéru Strakovi jako asistent, jak se to celé seběhlo?
Dění v Dynamu sleduji dlouho a samozřejmě mi to není jedno. Říkal jsem si, že bych tomu chtěl a měl pomoci. Oslovil mě Emil Kristek, volal mi i František Straka. Následně jsem to musel prodiskutovat i s reprezentačním vedením, kde mi to sportovní ředitel Erich Brabec i trenér Ivan Hašek odsouhlasili. U národního týmu tedy i nadále pokračuji jako člen analytického týmu, ale myslím si, že to půjde skloubit dobře.
Bylo to rozhodování rychlé, když ta nabídka přišla?
Jak už jsem říkal, musel jsem skloubit nějaké věci dohromady s nároďákem a vymyslet to tak, aby všechno klaplo a aby to do budoucna bylo přínosné. Měl jsem ale od začátku v hlavě, že týmu chci pomoct. Věřil jsem, že to klapne a na tu práci tady se těším.
S trenérem Strakou jste se znali už z dřívějška, že?
Ano, pracovali jsme spolu už ve Spartě, kde jsem mu dělal asistenta. To byla krásná doba. Hráli jsme Ligu Mistrů a byli jsme na vrcholu. Dokonce si pamatuji, že ještě tady jsem hrál za A-tým a František tenkrát přišel z dorostu, takže jsme spolu také chvíli hráli. Je to už ale hrozně dávno. Ale ano, potkávali jsme se, také jsme spolu chodili do televizních studií.
S Ivanem Haškem máte za sebou bohaté zkušenosti, neboť jste s ním působil u reprezentace Libanonu, jak na to vzpomínáte?
Na reprezentační úrovni vždycky naberete velké zkušenosti. Tehdy jsme hráli kvalifikaci o mistrovství světa, kde šlo o hodně, to už byla druhá fáze té kvalifikace. Sehrávali jsme kvalitní zápasy v Libanonu i mimo něj. Dokonce jsme přímo v Kataru hráli Arabský pohár, což bylo generálkou na světový šampionát. Zkušenosti jsou to tedy obrovské, s Ivanem se mi spolupracovalo skvěle.
Teď se během ligových utkání vrátíte zpět na lavičku, těšíte se na to?
Budu tady dělat analytika, připravovat tým z videí a podobně, a samozřejmě budu také na hřišti. Obě role budou propojené, a to je pro mě to nejlepší.
S jakými cíli do sezony přicházíte?
Všichni víme, v jaké situaci jsme. Máme nula bodů a chceme, aby se to posunulo. To je ten hlavní cíl, posun mančaftu. Jak stylem hry, tak bodově.
Dnes hrajeme přátelské utkání v Třeboni, jak se na to těšíte?
Je to zase jeden z okamžiků, kdy mám možnost poznat a navnímat mančaft. Uvidím kluky v zápase, což je vždycky lepší než jen při tréninkových jednotkách.
