Jednička Vojtěch Vorel nemohl proti mateřské Spartě kvůli dohodě klubů opět nastoupit. Mezi tyče se podruhé v sezoně dostal 23letý Dávid Šípoš a jistým výkonem potvrdil své kvality. Svým prvním vystoupením před českobudějovickým publikem dal zavzpomínat na své krajany, gólmany Filipka či Semana.

Proti Spartě jste nastoupil už na podzim na Letné. Zdá se, že jste se stal specialistou na Spartu.
Věděl jsem dlouho dopředu, že budu chytat, protože stále platí dohoda mezi Dynamem a Spartou, že ve vzájemných zápasech Vojta Vorel nastoupit nemůže. Navíc by Vojta chytat stejně nemohl, protože v posledním kole v Liberci vyfasoval čtvrtou žlutou kartu.

Jiná alternativa tedy nebyla, než že budete chytat právě vy?
Úplně stoprocentní to nebylo, protože ještě jsou tu Dan Kerl a taky Martin Janáček, který momentálně hostuje v Táborsku. S tím, že budu chytat, jsem ale počítal, protože už mám nějaké zkušenosti a odchytal jsem toho víc. Proto jsme na ten první zápas se Spartou zaměřili i přípravu.

Celou zimu jste se na duel se Spartou připravoval a i proto jste působil tak jistým dojmem?
Stále je na čem pracovat, ale snažil jsem se být klidný a zápas si užít. Spoluhráči v poli potřebovali mít jistotu, že se na mě mohou spolehnout. Jestli se mi zápas povedl, to by nechal zhodnotit někoho jiného, já jsem se ale cítil dobře.

V jakých okamžicích vám nejvíc zatrnulo?
Ve druhém poločase po rohovém kopu netrefil hráč Sparty na zadní tyči odkrytou bránu, ale nakonec se ukázalo, že to byl ofsajd. V první půli mě dvakrát ohrozil Hložek. V prvním případě jeho střela na bližší tyč nebyla přesná a podruhé mířil přímo do mě. Jinak ale obrana fungovala skvěle a celý tým mi pomohl, že jsem neměl práce tolik.

Zima vám nebyla?
Musel jsem být pořád ve střehu, takže jsem ji při zápase nevnímal. Že je zima jsem si uvědomil až po utkání v kabině (úsměv).

Jakou cenu má pro vás bod z utkání se Spartou?
Před zápasem bychom bod určitě brali, určitě se ale dalo i vyhrát. Hlavně ve druhém poločase jsme měli šance, jinak ale bod rozhodně není špatný. Chceme samozřejmě vyhrávat, ale remízu bereme.

Která neproměněná šance spoluhráče nejvíc mrzela?
Nejvíc mrzelo „Pištu“ Mihálika, že neskóroval. Po centru Lukáše Skovajsy zůstal na zadní tyči úplně sám, míč však netrefil dobře a ten skončil mimo bránu. Je to škoda, protože pro brankáře by to bylo obtížně řešitelné, kdyby se dobře trefil. Těch slibných situací však bylo víc, někdy chyběla i trocha štěstí.

Kdy se zase postavíte mezi tři tyče?
O tom jsme se ještě nebavili. Teď jsem se snažil soustředit pouze na přítomný okamžik, a co bude dál, jsem neřešil. Proti Spartě jsem chtěl ukázat, že mám na to, abych Dynamu pomohl, když je třeba. Teď už je to na trenérovi a já budu jeho rozhodnutí respektovat.