Devatenáctiletý nadějný odchovanec Dynama prožívá zlomové období. V květnu úspěšně odmaturoval a navíc se poprvé dostal na hřiště za A-tým. Aktuálně je jeho hlavním cílem zapracovat se v Áčku a stát se stálým členem kádru. Když se během zápasu se Spartou dozvěděl, že nastoupí, nemohl uvěřit, že se mu vážně plní jeden z jeho snů. Ty ostatní na své splnění teprve čekají.

Začněme úplně na začátku...jak si se dostal k fotbalu a kde jsi začínal?
K fotbalu mě přivedli dědové a táta, začal jsem hrát doma v Soběslavi, chvíli jsem hrál také za Tábor a poté co se spojil se Sezimovo Ústím, tak v Táborsku jsem také strávil půl roku.

Pak jsi přišel do Dynama- kdy to bylo?
Tak byl jsem tam už v letní přípravě na zkoušku, ale pak jsem šel do zimní přípravy dorostu U16, do kterého mě přivedl pan Vlček a už si mě tam nechali.

Jak tě přijal kolektiv?
Ze začátku to pro mě samozřejmě byla úplně nová parta, nikoho jsem tam neznal a trochu jsem se mezi nimi styděl. Ale po chvíli jsem se mezi ně dostal a bylo to lepší.

Přeskočíme pár let a podíváme se na poslední sezónu devatenáctky, která pro Vás byla velmi zdařilá. Dokážeš říct, co za úspěchem stálo?
Já myslím, že to pozitivně ovlivnilo, že jsme se semkli jako parta a začali více držet při sobě. A pak nám to začala šlapat celkově a hlavně i na hřišti, kde jsme za sebe navzájem bojovali.

Které zápasy Ti z poslední sezóny utkvěly v paměti?
Asi podzimní zápas proti Meteoru Praha, který jsme vyhráli 9:0 a dal jsem tam hattrick. A potom zápas ve Zlíně, kde jsme remizovali 2:2, ale ty dva góly jsem dal já. Tak na to rád vzpomínám, že jsem to zařídil.

Filip Vaněk během zákroku v dorosteneckém zápase

Čí výkon z Tvých spoluhráčů bys mohl vyzdvihnout?
Určitě Lukáše Bálka- hráli jsem spolu na lajně a šlapalo nám to tam spolu. Zároveň jsme si při hře dobře rozuměli a doplňovali se. A potom určitě Tomáše Janocha, který držel střed zálohy a byl stabilním členem.

Michal Řezáč přešel po zimě k Áčku, projevuje se u Vás vůči němu nějaká závist?
Závist je tam určitě. Ale z mé strany spíše ta sportovní- motivuje mě to k dosažení toho samého, čeho dosáhl on. A jelikož ho mám rád, tak mu to přeji. Dostal se tam, ale není jediný. Dostane se tam víc lidí.

Nastupoval si pravidelně za dorost, občas za Juniorku a k tomu byl v maturitním ročníku. Jak to šlo skloubit dohromady a co pro Tebe bylo prioritní?
Bylo to dost náročné. Prioritou pro mě bylo udělat maturitu, i když to pro mě samotného bylo někdy těžké, určit si právě školu. Ale s tréninky to skloubit šlo a nakonec maturita dopadla úspěšně.

Plánuješ další studium?
Mám přihlášku na VŠTE v Budějovicích, takže tam příští rok nastoupím. Jak půjde fotbal skloubit s vysokou zatím nevím, ale jelikož hlavní pro mě bylo dodělat střední, tak se budu spíše směřovat na fotbal. Ten už je teď tím nejdůležitějším a chci se mu naplno věnovat.

Když se vrátíme zpátky k fotbalu... Do A-týmu si se dostal poprvé v zimní přípravě. Jak si to vnímal?
Měl jsem z toho obrovskou radost. Protože vlastně od mala co jsem hrál fotbal, jsem si přál hrát českou ligu. To je sen každého mladého hráče, co chce hrát profesionálně. A když se mi to splnilo, tak to znamenalo obrovské štěstí. Navíc tam se mnou šli kluci, se kterými jsem se znal. Bylo si tak s kým povídat a lépe jsme zapadli do kolektivu.

Potom začala sezóna. Vrátili jste se k dorostu nebo jste dál trénovali s A-týmem?
Kluci trénovali s áčkem dál. Jenže já jako jediný maturoval a potřeboval jsem být ve škole, takže jsem se vrátil k tréninkům s devatenáctkou. Nejdřív mě to mrzelo a bál jsem se , že mi to bude do budoucnosti chybět. Pak jsem si ale uvědomil, že přes maturitu prostě nejede vlak a rozhodl se, že fotbalu se bude věnovat potom a pořádně zamakám.

V utkání se Spartou

První příležitost si dostal v domácím zápase se Spartou, kde si odehrál asi 25 minut. Jaké to bylo vstoupit do takového zápasu, nebyl si nervózní?
Nervózní jsem byl hlavně před utkáním ještě na hotelu. Přemýšlel jsem o tom, že kdyby mě tam trenér náhodou vyslal, bude to především super zážitek. A když jsem stál na hřišti a dozvěděl se, že nastoupím, nemohl jsem uvěřit, že se to vážně děje! Byl to krásný zážitek... Navíc se na mě byla podívat celá rodina. A když jsem hrál, utíkalo to tak rychle, že už jsem ani nestíhal vnímat, že tam vážně jsem.

Jaký si měl pocit ze svého výkonu? Hodnotili Tě trenéři?
Týmová spokojenost samozřejmě po prohře nebyla ale zase mi nepřijde, že bych svým výkonem zklamal. Za to co se mi na hřišti povedlo, mě trenéři pochválili. Také ale říkali, že někdy jsem byl příliš zbrklý. Ale prý je to tím, že jsem ještě mladý. Časem se to srovná.

Vzhledem k tomu, že Dynamo bude příští sezónu bojovat v Národní lize- vidíš pozitivně skutečnost, že se můžeš sehrát mezi dospělými, ale neskočit rovnou do nejvyšší soutěže?
Pro mladé hráče by to jistě mohlo být přínosné. Můžeme se zapracovat do kádru a třeba i vytvořit dobrý tým do budoucna. A následně postoupit zpět do první ligy.

Hodně se mluví o rozdílech mezi dorosteneckou ligou a dospělým fotbalem. Ty už máš nějaké zkušenosti, tak co osobně vnímáš jako nejvýraznější změnu?
Je to v důrazu a hra sama o sobě je mnohem rychlejší. Ale na to se dá časem zvyknout.

Vedení klubu se již vyjadřovalo, že odchovanci budou dostávat hodně prostoru. Vidíš sám, jak velkou máš šanci?
Doufám, že šanci mám. Mým cílem je se teď v kádru udržet a zapracovat se do stabilního týmu. Uvidíme, co to přinese dál.

Kdo další se bude z Tvých spoluhráčů účastnit přípravy prvního mužstva?
Společně se mnou jde Lukáš Bálek, Lukáš Havel, Ondřej Otepka, Petr Pasecký a asi Patrik Švantner. Z Juniorky by měl jít Dan Jenne.

Jak k Vám přistupují zkušení hráči v kabině?
Chovají se kamarádsky, ale někteří se s námi třeba nebaví o všem. Spíš je to o tom, že mladí se baví spolu.

Jaký máš cíl ve fotbale?
Vždycky jsem si dával malé cíle, než si rovnou říci: Budu hrát Premier League. Spíše chci jít pomalu krok za krokem za celým tím fotbalovým snem. Za tím se jím jednou živit a hrát v zahraničí.

Kdyby sis mohl zahrát s jakýmkoli hráčem světa a proti jakémukoli týmu, kdo by to byl?
Někdo by se mi mohl smát, ale chtěl bych si zahrát s Fernandem Torresem. Ten je mým idolem už od mala. A kdyby byla ta možnost tak i s Frankem Lampardem. A proti komu bych se chtěl postavit z klubů? Asi proti Chelsea, ta je moje nejoblíbenější.