Zkušený záložník a kapitán Dynama Jiří Skalák v obsáhlém rozhovoru popisuje nepříjemné zranění, které ho na jaře na dlouhé týdny vyřadilo ze hry, i pocity bezmoci při sledování zápasů pouze z tribuny. Ohlíží se za náročnou sezonou plnou změn, svou rolí lídra v kabině i pomocí mladým hráčům. Zároveň mluví o vztahu k Dynamu, které si za tři sezony oblíbil, a o očekáváních před závěrem soutěžního ročníku.

Jirko, odehrál si takřka celou zimní přípravu, do začátku jara si ale nenaskočil, co se stalo?
Týden před ligou se mi na tréninku stalo smolné zranění. Uklouzl jsem na umělce po balonu a trochu jsem si přisedl nohu. Všichni ze začátku říkali, že mám skřípnutý nerv pod zadkem, na který se napojuje zadní stehenní sval, a vlastně po čtrnácti dnech ani třech týdnech se to nějak nelepšilo. Zkoušel jsem běhat, ale bolelo mě to. Pak jsem zavolal profesoru Pavlu Kolářovi, jestli by mi s tím nedokázal pomoct a zjistilo se, že mám trhlinu v zádním stehenním svalu přes tři centimetry. Tím, jak jsem to zkoušel, jsem to ještě zhoršil. Bohužel jsem byl asi osm nebo devět týdnů mimo, bylo to však smolné zranění, jak jsem říkal. Žádné přetížení nebo něco takového. To ale k fotbalu patří.

Jaké pocity jsi prožíval, když jsi věděl, že teď nějakou dobu nebudeš moct klukům pomoct na hřišti?
Nebylo to nic příjemného. Chodil jsem a jezdil na všechny zápasy, i když jsem nemohl hrát. Pro mě to bylo hrozné, člověk je jen na tribuně a nedokáže tomu pomoct. Byl jsem nervózní. Nemůžete to ovlivnit. Jsem kapitán, takže jsem byl pořád v kabině a snažil jsem se pomoct aspoň jinak než na hřišti. Dělal jsem maximum, co jsem mohl, ale samozřejmě mě mrzelo, že nemůžu hrát zápasy.

Jak jsi sám zmínil. Jsi kapitán, byla tam tedy odpovědnost za tým, i když mu zrovna nešlo pomoct na hřišti?
Jak jsem říkal, tu zodpovědnost za tým cítíte, i když nehrajete. Není to tak, že by mi to bylo jedno. Na zápasy jsem jezdil, ve Vlašimi jsem šel také zkusit uklidnit naše fanoušky do kotle. Nedokázal jsem na tribuně sedět v klidu a dívat se. Nejlepší pro mě bylo, když jsem mohl někde stát sám a koukat se na to. Byly to pro mě nepříjemné pocity. Kluky v kabině jsem ale motivoval. Teď jsem rád, že už jsem zdravý.

Patříš k těm zkušenějším v týmu, jak jsi sžitý s touhle rolí?
Řekl bych, že je to celou tu fázi, co jsem tady v Budějovicích. Byl tady Kuba Hora, Kobra, Lukáš Havel, ti starší hráči, nechci na nikoho zapomenout. Když jsem přicházel, už mi bylo 31 a k této roli jsem nějak přišel. Postupem času hráči odešli a teď jsem tady nejstarší. Je to dané. Před sezonou si mě kluci zvolili, že budu kapitán a vždycky jsem dělal všechno pro to, abych pomohl, buď na hřišti nebo mimo něj. Zodpovědnost je na mně a jsem za to rád. Nemám s tím problém.

Chodí si k tobě mladší kluci pro rady?
Někteří mladí přijdou, ovšem nemusí chodit jen za mnou. V lednu jsem si svolal všechny mladé, hlavně kluky z Česka, že mají obrovskou šanci se prosadit. Chyběli nám kluci, kteří museli odcestovat zpátky do Afriky. Kádr byl úzký a v přípravě byla spousta zápasů. Klukům jsem říkal, ať na sobě makají a dají teď do toho všechno. Byla velká šance, že tu někteří mohou zůstat a mohou se chytit. Říkal jsem jim, když jsem byl mladý, takovouto jednoduchou šanci neměl. Byl jsem třeba ve Spartě a těch šancí jste příliš nedostával. Zahrál sis například dva přáteláky a musel jsi být mezi těmi nejlepšími, abyste se někam propracoval. Tady hoši měli vydlážděnou cestu a já je motivoval, ať pracují a nelitují pak za pár týdnů toho, že jsou zase v béčku. Radil jsem jim i s životosprávou i dalšími věcmi, snažil jsem se je přimět k tomu, ať nad fotbalem přemýšlí. Je však každého věc, jak si to přebere.

Blíží se konec sezony, jaké je tvé dosavadní hodnocení?
Chtěl bych být pozitivní. Před sezonou přišlo nové vedení, noví trenéři, budoval se nový kádr. Není to jednoduché. Chvíli trvá, než si to sedne. Po konci podzimní části panovala spokojenost. Zvedli jsme se výsledkově i herně, předváděli jsme dobrý fotbal. Vyhráli jsme čtyřikrát za sebou. Zimní pauza pak ale byla dlouhá, navíc někteří hráči museli opustit nuceně naší zemi. Přišli noví hráči, takže nastala zase nějaká obměna. Snažím se hledat pozitiva, jsem pyšný a hrdý na ten tým, nezískali jsme málo bodů, jsme uprostřed tabulky. Před sezonou jsme říkali, že bychom chtěli hrát uprostřed tabulky, možná o něco výše, ovšem za mě jsem, nechci říkat spokojený, ale vážím si toho, kde jsme, kvůli tomu, co všechno jsme tu za ten rok zažili.

Čeká nás poslední zápas sezony, co od nich očekáváš?
Půjdeme do něj uvolněni. Jestli dostane šanci i někdo další, může ji chytit za pačesy, uvidíme, jak se rozhodne trenér. V posledním kole na Zbrojovce se soupeři bude předávat titul, bude vyprodáno, a pro spousta kluků bude zážitek zahrát si před plnou kulisou. Očekávám dobrý zápas a nebude to nic jednoduchého. Brno postoupilo suverénně, jsou zaslouženě první. Doma jsme je měli hned v prvním kole, prohráli jsme 0:2, ale také to mohlo vypadat jinak, měli jsme tam velké šance. Zahráli jsme s nimi vyrovnanou partii a budeme jim chtít u nich doma překazit oslavy. Ovšem jak už jsem zmiňoval, bude to dobrá zkušenost pro mladé kluky, kteří ještě v uvozovkách tak sledovaný duel nehráli, aby si vyzkoušeli, jaké to je.

Nastupuješ teď ve středu zálohy, dokážeš ale zahrát na vícero pozicích. Kde se ti hraje nejlépe?
Je mi to jedno. Hrál jsem pravého, levého či středního záložníka, výše, níže, v útoku. Nerozlišuji to. Jsem rád, když jsem na hřišti. Když trenéři potřebují pomoct na jakémkoliv z postů, nemám s tím problém. Už jsem zkušenější a univerzálnější. Užívám si, když na place jsem. Chci co nejvíce pomoci týmu a klukům.

V Dynamu dokončuješ třetí sezonu, jaký vztah jsi si k tomuto klubu zatím dokázal vytvořit?
Mám to tady od první chvíle rád. Jsem tady spokojený. Zažil jsem si toho tady už hodně. Už tenkrát, když jsem přicházel, Dynamo mělo asi po pěti kolech nula bodů a cílem byla záchrana, která se povedla. Ta sezona byla náročná, ale zvládli jsme to. Hráli jsme baráž s Táborskem a vzpomínám si na ty emoce, když jsme v Táboře po utkání brečeli. Nová sezona zase přinesla něco nového, přišli noví majitelé, já byl přeřazený do béčka, ale bral jsem to, jak to je a pomáhal jsem borcům i tam. Tehdy se B- tým dost zvednul a udělala se super parta. Pak jsem opět dostal šanci v áčku a od té doby jsem tu. Poté přišli znovu noví majitelé, trenéři, kteří chtěli, abych byl kapitánem a pokračoval v klubu. Jak už jsem několikrát zmiňoval, Českým Budějovicím jsem chtěl vždycky pomoct, ať už to bylo s páskou, bez pásky, v áčku, v béčku, ať už jsem hrál od začátku či jsem jenom střídal. Záleželo mi jen na tom, aby se týmu dařilo a vyhrávalo se.